Myšák

Agility            Fotogalerie            Trhanec            O plemeni

Předpokládané datum narození: 28.5.2007
Rasa: Výmarský ohař
Původ: Zachráněnec :o)
Povaha: Myšák je takový náš "trouba", má mírnou povahu, nechá si snad cokoliv líbit
a snad cokoliv sežere:o)...oboje je zřejmně dáno jeho minulostí :o(

Co ho baví: jídlo :o), agility (za jídlo všechno), tenisáky, frisbee, lovení myšek
a jiné zvěře, ničení a cupování všech hraček, procházky, umí i pár triků

Jak jsme k Myšákovi přišli: Vše se odehrálo v únoru 2007. V té době jsme už sice s Michalem měli naší malou Agnes, které v té době byli dva roky. Protože bydlíme v domě, přála jsem si ještě výmarského ohaře, o kterém jsem snila už několik let. Michal nechtěl o dalším psovi ani slyšet. Jednoho dne se v něm ale něco zlomilo a sám přišel s nabídkou, že si svůj sen můžu splnit a pořídit si pejska výmaráka. Naneštěstí, nebo možná naštěstí mám takovou povahu, že když něco chci, chci to hned.Proto jsem ještě ten den začala obvolávat inzeráty, které jsem našla na internetu a shánět štěně. Neúspěšně. Všechna štěňata byla zadaná. Byla jsem zoufalá, ale navzdávala jsem to. Pak jsem narazila na jeden inzerát, kde majitel nabízel 7 měsíčního pejska. Zavolala jsem na uvedené číslo a s potěšením jsem zjistila, že hafan je ještě k dispozici. Michal zprvu odrostlé štěne nechtěl, ale po krátkém přemlouvání a smutných očích svolil. Znova jsem zavolala majitelům, abych vyzvěděla potřebné informace a hned jsme se domluvili, že si pro pejska druhý den přijedeme. Mělo mu být 7 měsíců, měl slyšet na jméno Myšák a měl být velmi přítulný. Proč všechna ta "měl"? K tomu se dostaneme za chvíli. Cestovali jsme přes celou republiku a já se nemohla dočkat až Myšáka uvidím. Po únavné cestě autem jsme dorazili na místo. Před námi stála polorozpadlá usedlost v blízkosti lesa (majitel byl prý myslivec). Když jsme vstoupili do dvora, tak jsem poprvé uviděla "mého" Myšáka. Byl to vyhublý, špinavý a vystrašený pes, který se krčil u zdi domu. Kousek dál, za drátěným plotem bez kotců, nebo jakýchkoliv jiných přístřešků bylo dalších tak 20 až 30 psů různých plemen. Tam, kde žili, už nebyla ani tráva, prostě jen bahnitý mlat. Psi byli špinaví, pohublí a sem tam potrhaní (možná od toho, jak se prali o jídlo). Otrlá majitelka psů nám nadšeně vyprávěla a její dvě děti nosili z domu na ukázku další a další psi a štěňata. Byli jsme s Míšou tak v šoku, že jsme na to, co se dělo kolem nás vůbec neuměli reagovat. Dokonce ani naše (jinak velmi uštěkaná) Agnes, která si pro svého nového parťáka jela s námi, byla jako pěna.

Majitelka mi do telefonu slíbila, že Myšákovi nedá najíst, protože není zvyklý cestovat autem. Mezi hovorem vidím, jak se pohublý Myšák (který byl mimochodem jediný puštěný - zřejmě kvůli nám) doslova připlížil k vysokému kovovému kýblu, jehož obsah byl určen pro místní prasata a ukradl tam kus starého rozmáčeného chleba. Na slova "majitelů", že je to FUJ vůbec nereagoval a jméno Myšák, jako by slyšel poprvé. Někdo si asi řekne, že nejsme normální, ale vysypali jsme majitelům smluvené 3 tisíce, naložili Myšáka do auta a upalovali domů. Myšák bohužel po několika zatáčkách neudržel onen zmiňovaný chleba v žaludku. Nastalo další zděšení, mimo onoho chleba jsme měli v autě několik kamenů a seno - tím se zřejmě živil zcela normálně. Po chvíli mi ten ubožák usnul s hlavou v klíně a tvrdě spal celou cestu. Já měla ruce celé černé, jak jsem Myšáka se slzami v očích hladila, abych ho uklidnila.K údivu nás všech se Myšák běhěm 14 dnů úplně zmněnil. Měl radost z každého pohlazení, z misky plné jídla, z čisté vody, teplého pelíšku. Začali ho bavit každodenní procházky lesem a přišel na to, že jeho nová kámoška Agnes mu neublíží, nesní mu večeři a že je s ní vlastně docela legrace. Nejvíc ze všech se ale Myšák fixoval na mě. Kam se pohnu, jde za mnou. Mám radost z toho, že mám psam který se ode mě nehne na krok, ale Myšákova závislost mi asi trochu přerostla přes hlavu. Jakmile odejdu do práce, stává se z Myšáka pes ničitel. Rozkouše vše, co mu přijde do cesty. Bohužel do lékárny si s sebou psa vzít nemůžu . I když byl doma společně s Agnes, tak Myšák trhal, ničil, škrábal....Přestěhovali jsme ho teda na tu dobu, co jsme v práci, na chdbu. Všechno jsme z chodby dali pryč, aby neměl co ničit. Nechali jsme mu tam jen jeho hračky a pelíšek. Myšák je ale pes vynalézavý, tekže trhá jeden pelech za druhým, ničí dveře a vyškrabává do zdí díry až na cihly. Každý den ráno než odejdu do práce, chodíme na procházku do lesa, aby se Myšák "unavil" a dopoledne prospal, ale to je asi nadlidský úkol. Dvakrát v týdnu navíc jezdíme na AGILITY, to nám sice jde moc dobře, ale ani to ho neunaví.

Stále ještě se utěšuji tím, že i když je Myšákovi už víc než rok, tak nikdy před tím nebyl vevnitř a tak se teď doma chová jako přerostlé štěně, které musí vše prozkoumat. No a jak věci nejlíp prozkoumat, než tím, že je ochutná? Snad Myšin z té "psí puberty" vyroste dřív, než se mi kvůli němu rozpadne manželství .

Vždy, když něco vyvede, satčí aby se pak na Vás podíval těma "výmarskýma" očima a musíte na všechny ty gauče, ovladače, mobily, pelíšky, polštáře, dveře a zdi zapomenout. Když ho teď po půl roce vidím, jak spokojeně spí vedle mě v pelíšku, vůbec nelituji toho, že jsme ho tam renkrát nenechali a neodjeli domů s nepořízenou.