Agnes  

Agility            Fotogalerie             Spinkání             O plemeni 

Předpokládané datum narození: 7.5.2006
Rasa: Voříšek jezevčíkovitý
Původ: Nalezenec
Povaha: Agneska je jednoznačně vůdkyní naší smečky. Kluci z ní mají respekt a "poslouchají" jí na slovo. Agnes je milovnicí teplíčka a zaručeně jí najdete zahrabanou pod nějakou dekou a bude jí koukat sotva čumák (i když většinou i ten je schovaný :o))
Co jí baví: spaní, jídlo :o), agility (za jídlo všechno), procházky,
umí i pár triků (celkem 3 :o)....nejoblíbenější je "štěkej" :o)

Jak jsme k Agnes přišli:

..stalo se to někdy v červenci 2006, měla jsem dovolenou a seděla jsem doma. V tom mi zazvonil telefon a sestra mě prosila, jestli bych s ní nezajela na veterinu. Našla před svým domem nějaké vyhozené štěně, nevypadalo dobře, protože sama měla doma jedno štěně, chtěla nechat toho nalezence vyšetřit a nechat v útulku. Já měla jet s ní jen jako hlídač dětí. No a jak to asi mohlo dopadnout.............Když jsme přijeli na veterinu, ségra šla s fenečkou do ordinace, kde už měla návštěvu domluvenou. Já zatím čekala v autě a hlídala děti, ale v hlavě už mi hlodal malinkatý červíček. Vždycky jsem měla ráda psy, ale vzhledem k tomu, že na ně mám alergii, žádného jsme nechtěli.....ale přece jí tady nemůžu nechat?

Sestra měla už domluvenou i schůzku s paní z útulku, který byl hned vedle ordinace (naštěstí bylo momentálně zavřeno a na paní "útulkářku" jsme museli čekat). Nakonec mě dostalo to, když ségra vyšla z ordinace a to malé, špinavé štěňátko se bez vodítka batolilo za ní, jako by jí znalo už několik let. To jsem se rozhodla definitivně - je naše. Zbývalo jen vyřídit potřebné "formality" - zavolat Michalovi a poprosit aby u nás mohl nový člen naší domácnosti zůstat. Měla jsem strach, že neuspěju, ale k mému překvapení Michal reagoval rychle. Zeptal se jen na velikost. Když jsem řekla, že je to malinká, ošklivá (v té době fakt byla) fenečka, odpověděl jen že jo, ale že se máme zastavit u něj v práci aby se seznámili.
Po příjezdu domů šla fenečka do sprchy, byla celá taková rozčepejřená, chlupy na tlamičce a nad očima měla od nějaké bílé barvy a sem tam na mě vykoukla i nějaká ta bleška - takže sprcha nutná. Bála jsem se, že jí tou koupelí naštvu, ale ona běhala jak tryskomyš a skákala mi do klína. Byly jsme kamarádky hned. Když přijel náš páníček z práce, štěkala na něj a vrčela, jako kdyby tady už nějaký ten pátek byla doma a on byl něco jako vetřelec. Chvíli jí to vrkání ještě vydrželo, ale teď je páníček její miláček. No a my, co jsme tady doma, moc dobře vidíme, že Agnes u Michala taky boduje.
Teď už jenom k tomu proč je Agnes vlastně Agnes? Nemohl to vymyslet nikdo jiný, než naše "hlava rodiny". Je to podle takové kreslené televize z jedné pohádky, která se jmenovala taky Agnes a našemu taťkovi jí ta malá rozcuchaná čubina strašně připomínala. Bohužel ani jeden z nás si nevzpomene, jak se ta pohádka jmenovala.